Základ programování a proč pracovní listy

Pokud bych měla odpovědět na otázku, co se mají začátečníci v kroužku programování naučit, pak je to jednoznačně
  • komunikace, 
  • spolupráce, 
  • přesná formulace myšlenek, 
  • dělení problému na části, 
  • hledání řešení, 
  • odhalování chyb, 
  • tvoření místo konzumování 
a mnoho dalšího obvykle zahrnovaného pod informatické myšlení. Z programátorských technik mi pro začátečníky připadají zásadní následující čtyři:
  • proměnná,
  • větvení, 
  • funkce, 
  • opakování.

Proměnná představuje první krok dál od prostého (byť mnohdy velmi zajímavého) sestavování posloupností příkazů za sebe. Tento důležitý krok některé děti přijímají přirozeně (mám vyzkoušeno už kolem desátého roku), jiné i mnohem starší potřebují opakované používání, aby si zvykli na posun v myšlení.

Zkoušela jsem dva přístupy v začátečnickém kroužku: 
  • v jednom roce jsem střídala témata bez proměnné a s proměnnou (kreslení 1, kreslení 2, hudba 1, hudba 2, ...)
  • ve druhém roce jsem nejprve prošla témata bez proměnné (kreslení 1, hudba 1, ...) a pak navázala stejnými tématy s proměnnou (kreslení 2, hudba 2, ...).
Výrazně lépe se mi osvědčila první varianta a to z následujících důvodů: 
  • v prvním případě mohly pokročilejší děti postupovat rychleji dopředu, 
  • proměnnou braly od začátku jako samozřejmou součást programování,
  • ve druhém případě děti nabyly dojmu, že programování je používání různých příkazů, kterých už opravdu hodně umí a jsou hodně dobří,
  • navíc jsem s novým konceptem proměnné přišla až po opadnutí počátečního obrovského nadšení, což ve spojení s nutností najednou více přemýšlet, přineslo pomalejší postup.

Větvení (podmínky, if) navazuje na proměnnou a rozšiřuje možnosti jejího výužití. Díky přehledné reprezentaci v blokovém prostředí nebývá problém s používáním včetně přidávání větví, i když natahat myší do podmínek porovnávání trvá výrazně déle než napsat totéž z klávesnice. Některým dětem teprve podmínky pomáhají proměnnou pochopit.

Funkce bez parametru jako možnost vytvořit si vlastní příkaz chápou rychle i úplní začátečníci. Funkce s parametrem jsou náročnější na porozumění, ale zejména v kombinaci s podmínkami výrazně zjednodušují kód.

Opakování: Zvažovala jsem, zda do seznamu zařadit cykly (smyčky, loop). Pro začátečníky je stěžejní zejména prosté opakování, které učí hledat a využívat opakující se vzory, psát přehlednější kód. Cykly s podmínkou sice u začátečníků používám, ale dle mého názoru patří k pokročilejším technikám.

Obrovským přinosem programování je uvědomění, že můžeme vlastními silami ovlivňovat reálný svět kolem sebe.

Proč vlastně vytvářím pracovní listy? 

Na kroužku programování i v hodinách informatiky na ZŠ i SŠ obvykle po motivačním úvodu ukazuji nějakou novinku, kterou společně procházíme. Pracovní listy umožňují pracovat vlastním tempem a kdykoliv se podívat, jak to vlastně bylo, i když na plátně je už něco jiného. Moje postřehy:

  • Děti si často berou pracovní listy domů a doma (obvykle i s tatínky) pokračují v bádání.
  • Občas někdo potřebuje využít něco, co ještě nezná a pracovní list mu rychle pomůže.
  • Papírová podoba může být vhodnější než online nápověda, neodvádí pozornost od rodícího se programu, nevyžaduje přepínání oken.
  • Podpora čtení motivovaná touhou programovat.
  • V neposlední řadě jsou pracovní listy výbornou pomůckou pro mé „lektory“ z řad pokročilejších, kteří mi pomáhají u začátečníků.
Úkoly v pracovních listech nevynucuji a nepoužívám v každé hodině. Jsou to jen podněty, které provokují k vlastním myšlenkám a startují vlastní nápady. Není nic horšího, než když se micro:bit stane „učivem“. Vyzkoušela jsem na vlastní kůži, že k tomu může dojít velice snadno!

(subjektivní dojmy po třech letech praxe s microbity)

Populární příspěvky z tohoto blogu

Co je BBC micro:bit?

Jak začít?

Úvod ve škole i v kroužku

Začínáme v MakeCode

Micro:bit na prvním stupni

V čem programovat micro:bit?

Projekty s PINy

Příklady pro začátečníky

Semafor a RGB dioda